Budou to už tři roky, co jsem si založila profil na jedné seznamce. Pamatuju si na moje první randíčko, jako by to bylo včera. Byla jsem nervózní a absolutně nevěděla, co čekat. Ta schůzka dopadla katastrofálně. Nebyla tam žádná jiskra, nebylo o čem si povídat, nemohli jsme se na sebe naladit, a tím, že se mi začal povrchně posmívat za to, že jsem nevěděla, jaké je hlavní město Portugalska, taky nijak nezabodoval. Rozloučili jsme se přátelským objetím, nadšeně prohlásil, že doufá, že se ještě někdy uvidíme (ačkoliv jsem cítila, že to byla jen zdvořilostní fráze, která se mi potvrdila, jelikož se mi už nikdy víc neozval) a zděšená jsem pádila domů.
Má víra, že bych tam i přes tuhle nevydařenou schůzku mohla najít někoho normálního, ale přetrvala a zkoušela jsem to dál. Navíc, pokud se chtěl člověk za poslední dva roky s někým seznámit, nic víc, než seznamka mu momentálně nezbývalo. Jaká je ale reálná šance, že tam narazíme na někoho, s kým si budeme skutečně rozumět?
Bylo období, kdy jsem na Tindru nebyla vůbec a bylo období, kdy jsem randila aktivně. Za tu dobu můžu říct, že jsem nasbírala opravdu bohaté zkušenosti a informace o lidech, jenž se tam pohybují. Je pravda, že jsem tam narazila na mnoho zajímavých lidí a občas se objevil někdo, kdo se stal kamarádem. Když se ale podívám zpětně, nevybavuju si moc tváří, které by se do mé paměti vryly jinak než jo, to je ten z Tindru. Za celou tu dobu mého randění, jsem zjistila, že tam potkáte především tyto typy lidí:
- ty, kteří jsou po rozchodu a chtějí zapomenout (chtějí někoho na zahnání smutných chvilek, hledají rozptýlení, pobavení, nejsou připraveni na nic víc)
- ty, jenž touží po sexu na jednu noc (s tím, že vám to buď na férovku přiznají, nebo zvolí druhou taktiku – bláhově si vás namotávají a po vašem vyprovození se vypaří jako pára nad hrncem)
- hledající neurčito (někoho, s kým by se mohli scházet třeba i dlouhodobě, užívat si, ovšem pokud před nimi jakkoliv naznačíte možnost závazku, prchají).
Pokud tohle čte někdo, kdo zrovna na nějaké seznamce je a hledá něco víc než jenom sex, mějte tyhle body, prosím, na paměti. Přemýšlejte o lidech, se kterými se máte setkat a jedincům zastupující tyto tři kategorie, se zkuste zcela vyhnout.
Cestu za tím pravým vám může komplikovat i fakt, že vám žádná aplikace nefiltruje nabízené osoby a poznáváte tváře všech sociálních bublin a kruhů. Logicky tam poznáváte i ty, na které byste za normálních okolností nenarazili. Do nedávna jsem si sice myslela, že právě tohle je na tom to nejlepší – když mám možnost potkat všechny, je tu přece velká pravděpodobnost, že brzy skutečně narazím na někoho, s kým si budu skvěle rozumět, ne? Brzy mi došlo, že tahle filozofie jaksi nefunguje a že to celé byla jen dobře maskovaná past.
Poslední dobou u mě totiž převládal silný pocit, že lidi, na které jsem tam narážela, byli prostě úplně jiní. Ale úplně. Neříkám, že být s partnerem odlišný, je na škodu. Znáte to, protiklady se přitahují. Jenže u nich mi přišlo, že jsme byli jako dva kousky puzzlí, které k sobě prostě nesedí – už od začátku k tomu neměli proporce. A to, že jste ve skutečnosti až tak odlišní, přes ty internety a emaily prostě nepoznáte.
“Most of the men youre going to meet online are not going to be men you will ever want to meet again” – Anna Bey
K definitivnímu verdiktu o kopnutí této aplikace do zadku, jsem se přesvědčila po mém posledním randíčku. Už když jsem přišla na smluvené místo, věděla jsem, že je zle. Ten člověk vypadal úplně jinak. Vadí mi, když je protějšek drobnější a menší, než já. Dokonce jsem se na výšku začala vyptávat, ale po čase se stejně ukázalo, že někteří neměli problém si pár centimetrů přidat… to se přece nepozná. Ale když už jsem tam byla, řekla jsem si, že ho teda zkusím poznat.
Oba jsme se během povídání při západu slunce v Riegráčích shodli, že jsou seznamky na nic. Dokonce jsem se dozvěděla i něco víc. “Mě tahle metoda vůbec nevyhovuje. Mám rád, když tu holku nejdřív vidím naživo, třeba v baru jak tancuje a můžu ji pozvat na drink. To preferuju mnohem víc”, vypadlo z něj. Soucitně jsem se na něj usmívala, zatímco se mi hlavou honily myšlenky, že mám tu čest s klasickým barovým čumilem, který po zavření barů během lockdownu prostě jen přesedlal na Tinder. To, že kdybych na něj právě takhle někde narazila, tak bych ho s úsměvem odmítla ještě dřív, než by stačil prohodit první slova, jsem mu samozřejmě neřekla.
To byla poslední kapka. Myslím si, že pořekadlo “je to jako hledat si partnera na Tindru” by mělo klást větší důraz bezvýznamnosti, než “hledat jehlu v kupce sena”.
Podle mě není nic lepšího, než když na sebe narazíte v reálném světě a jiskří to. Tinder může být v tomhle případě pouhým pomocníkem, kdy vám do výběru nabízených přidělí například někoho, s kým se sice od pohledu znáte, ale neměli jste možnost se doposud seznámit. A tohle je vlastně skutečný příběh toho, jak mé Tinder randění nadobro skončilo.
Poznámka: špatně – předposlední věta již není zcela aktuální, ale ani přesto, že jsem znovu single, mě nic nepřinutí k tomu, abych se na Tinder znovu vrátila!
Zeptala jsem se ostatních
Jsem zvídavý tvor a zajímalo mě, jak na tom jsou i jiní. Bohužel se mi tímto výzkumem potvrdily všechny mé teorie. “Většinou byli arogantní a bezohlední. Když už se mi s někým dobře psalo, tak to bylo z jeho strany “jen na oko” a po pár dnech psaní už konverzace směřovala k sexu. Pokud to budu brát na procenta, tak pozitivních a upřímných lidí jsem tam potkala tak dvacet,” svěřila se mi kamarádka. “Bylo tam hodně lidí s nevyřešenou minulostí, čerstvě po rozchodu nebo naopak velmi dlouho single,” zhodnotil známý. A pokud by vás zajímalo, jak si tam vedou ženy, asi vás nepotěším. “Byly tam nesebevědomé (nebo někdy až příliš) holky a taky zoufalky. Ty, které si hrály na modelky, které chtěly jen sledující na Instagram, které šíleně prahly po vztahu a byly schopné pro to udělat cokoliv a ty, které se velmi snadno nechaly přemluvit k sexu”, překvapila mě jedna odpověď. Koneckonců, asi ani chlapi to v tom hledání nemají jednoduché.
Jestli chcete randit ale seznamek už máte plné zuby, zkuste speed dating.
