Co když to v sexu neklape? S partnerem sice můžete mít krásný vztah, může být na vás hodný, můžete se spolu smát celé hodiny, ale… bude to skutečně fungovat? Můžete mít vztah bez sexu?
Sedím v kavárně plné lidí, takže si úplně netroufnu na Google hledat články a diskuze lidí v podobné situaci. Jenže sakra. Může opravdu to, když si s partnerem v posteli nerozumíte, přispět konci jinak dobře fungujícího vztahu?
“Prostě by se mi líbilo, dívat se na něj, kdyby to zrovna dělal s jinou,” zasvětila mě do svého erotického snu jednou kamarádka. “Když jsem mu to ale řekla, obvinil mě z toho, že to je určitě jen záminka, aby jsem si to já sama mohla rozdat s někým jiným. Přitom jsem se opravdu chtěla jen dívat, o nic víc mi nešlo,” sdělila mi zoufale a doplnila, že už před ním tohle téma nikdy nevytáhla. Jasně, sexuální představy jsou dnes dost rozmanité a asi ne každý by hned k něčemu takovému svolil. Přijde mi ale smutné, když se někdo svému partnerovi svěří s nějakým intimním přáním a automaticky se setká s razantním odmítnutím.
Ano, každý máme ty hranice jinde a neříkám, že je naší partnerskou povinností být povolný ke všemu, co si ten druhý usmyslí. Pro zdraví toho vztahu si ale myslím, že by se takovým přáním, v případě, že je nechceme plnit naplno, mělo alespoň trochu přiblížit. Protože co se asi tak stane, když vám partner v posteli nevyhovuje a nedává to, co se vám líbí? Ano, hádáte správně. Minimálně se to podepíše na atmosféře toho vztahu a pravděpodobně si dotyčný najde někoho jiného, kdo mu jeho touhy milerád vyplní.
Alespoň tak to pozoruji z okolí a tak to nakonec dopadlo v případě mé kamarádky. Jenže co tedy dělat, když po nás partner chce v posteli něco, čemu příliš neholdujeme? Máme přežít několik nepříjemných chvilek (a modlit se, ať už to po nás nikdy víc nechce, což se pravděpodobně nestane, buďme upřímní), aby byl ten druhý šťastný, nebo ho odmítnout a žít s myšlenkou, že mu nemůžete splnit to, po čem skutečně touží a žít s myšlenkou, jakou škodu může vaše neúčast v jeho snech napáchat? Co když je prostě sex ta věc, co vám narušuje partnerskou pohodu?
Když to v posteli nefunguje…
Setkala jsem se s tím, kdy jsem byla požádána (nebo v podstatě požádána ani nebyla) o něco, co mi příjemné tolik nebylo. V jednom vztahu, který byl na začátku, mi partner sdělil, že by se mnou chtěl zažít sex ve třech a přizvat si slečnu navíc. Představa, že bych do toho šla s člověkem, ke kterému něco cítím, se mi moc nezamlouvala. Samozřejmě jsem se tehdy snažila najít nějaký kompromis, jako třeba, že do toho půjdu, pokud vyrovnáme skóre a příště si pozveme nějakého kamaráda. Jistě, že mi to neprošlo. Naštěstí to ale skončilo dřív, než k takovým praktikám došlo.
Stále ale přemýšlím, zda bych k tomu nakonec svolila, kdybychom spolu ještě stále byli. Byl to takový první moment, kdy jsem začala uvažovat nad tím, co bych byla pro svého přítele ochotná udělat mimo svoji komfortní zónu.
Vždy jsem se v tomhle směru pro partnera snažila dělat vše, co bylo v mých silách. Samozřejmě záleželo na okolnostech a na tom, jak moc jsem přes své limity chtěla jít. To, aby to v posteli klapalo, pro mě bylo vždy důležité. Zažila jsem ale i situaci, kdy už jsem přes tu mou hranici nechtěla jít a přišla tak o někoho, s kým jsem si jinak skvěle rozuměla.
Stalo se to s mužem, který měl až příliš rád anální sex. Dalo by se říct, že se naše společné intimní chvilky pomalu neskládaly z ničeho jiného, a já nejsem člověk, který by po tomto typu styku nějak prahl. Začala jsem se tomu vyhýbat a postupně to mezi námi celé vyprchalo. Pravda je taková, že jsem za to byla ráda. Podobný vztah bych si z dlouhodobého hlediska nedokázala vůbec představit. Nechtěla bych být v něčem, kde bych se na milování nemohla těšit.
Alespoň mě ale takový zážitek utvrdil v tom, jak moc je důležité, aby se člověk nestal jen pouhým objektem určeným k plnění tužeb toho druhého. Milování je přece o obou, ne? A pokud vím, že nás přitahují úplně odlišné věci a nejsme schopni si nějakým způsobem vyhovět, proč to udržovat?
Takhle. Pokud tam něco neklape, vždy se o tom dá mluvit, nasměrovat, nebo dělat věci jinak. Ale nechci být někdo, kdo bude nedostatky v této oblasti přehlížet jen kvůli tomu, aby nebyl sám a spokojí se s misionářem jako s běžnou večerní povinností. Pokaždé, když se mi tohle děje a potkám někoho, s kým nejsem na stejné vlně (prostě poznáte, když někdo něco dělá jenom kvůli vám a sám si to neužívá), se sama sebe ptám, zda chci opravdu (opět) přijít o člověka, se kterým to je jinak v jiných směrech zcela v pořádku. Ale pokaždé, kdy se o ten vztah i přesto snažím, to je v podstatě jen oddalování nevyhnutelného konce.
Pokud nejsme na stejné vlně, je to na nic. Sex je pro mě ve vztahu jeden z nejdůležitějších faktorů. Je to něco, co tu intimitu mezi vámi a vaším partnerem ještě více prohlubuje. Je to něco, skrz co můžete druhému projevovat své emoce a lásku. Má to být něco, co vás má naplňovat a co vás má dělat šťastné. A pokud to tak s partnerem nevnímáte, zřejmě není ten pravý.
Já vím, už tak má člověk co dělat, aby narazil na někoho, kdo se mu bude líbit a kdo by úspěšně prošel všemi přijímacími koly. A zjistit pak, že to je v posteli úplný průser, nebo že se vám to s ním nelíbí? Uff, pořádně deprimující, já vím! Vypadá to, že hledání toho ideálního je zkrátka hon na dlouhou trať. Ale setrvejte. Jakmile najdete někoho, s kým si sednete ve VŠECH směrech, čeká vás to nejlepší!
